Dneska je venku extrémní vedro. A naši mě nechtějí pustit ven, abych se jim prý neuvařil.

Na dnešek tatínek naplánoval výlet. Já mám výlety rád. V kočárku to houpe a můžu koukat nahoru na míhající se stromy. Můžu tak pohodlně pozorovat mraky na obloze. Teda já většinou toho moc nenakoukám, protože na čerstvém vzduchu se mi dobře spí.  

Mé dny jsou plné dobrodružství. Rozhodně nemůžu říct, že bych se nudil. Pár dní si člověk poleží v porodnici, kde jsou všichni milí a bílí. No a pak už je to honička. Na sociálku - vyřídit mamince mateřskou. Na pojišťovnu - abych nebyl nepojištěn a neodmítli mě ošetřovat ti hodní lidé v bílém. K paní doktorce, to aby rodičům potvrdili, že jsem živ a zdráv a abych nezapomenul na ty bílé pláště.

No

 My jsme bratři
jak se patří!
On je Šiška
a já Miška!

a to je on, můj bráška Matěj

Čas utíká jako voda a mně je dnes už  jedenáct dnů :-)

 Tak než se mí milí rodičové dostanou k tomu, aby mi sem něco napsali, tak aspoň pár fotek.